/
Kvě 26, 2014
V minulém díle tohoto mini seriálu bylo rozebráno několik možností, jak lze legálně navštívit "zónu” černobylské jaderné elektrárny. Pokud organizovaná zábava a turistické výpravy není nic pro vás, nebo pokud chcete na vlastní oči vidět objekty, kam se obyčejní turisté jen tak nedostanou, užijte si druhý díl. Řekneme si v něm, jak se dá do "zóny” dostat nelegálně.
V podstatě veškeré podklady pro úspěšný výlet až k Pripjati najdete na Google Maps či mapách od ruského Yandexu (maps.yandex.ru). Fungují tam pochopitelně i GPS a GLONASS, takže nehrozí, že se ztratíte. Je ale potřeba vyjmenovat určitá rizika, která s sebou taková nelegální návštěva nese.
Radiace: Ta tam samozřejmě je a místy dosti vysoká. Při nelegální návštěvě bez kvalitního radiometru (dozimetru) se neobejdete. Hravě se může stát, že se celý den budete toulat v čisté přírodě a na noc se utáboříte na nepěkně zamořeném plácku uprostřed lesa. Pokud budete chtít ochutnat nějaké to místní ovoce či načerpat vodu z řeky po cestě, ujistěte se, že pak nebudete svítit po nocích.
Trestní postihy: Pokud vás nachytají v zóně, oficiálně vám hrozí pouze pokuta cca 400 -800 hřiven, což je nějakých 700-1400 Kč. Daleko horší bude vaše situace, pokud vás nachytají s nějakým tím suvenýrem v batohu. Za ten už celkem reálně hrozí odnětí svobody až na pět let. Je také potřeba mít na paměti, že se jedná o oficiálně střeženou uzavřenou zónu, kde platí přísné předpisy, co se tyče nošení zbraní (včetně nožů) a požití alkoholu. Budete-li opilí na šrot bojovat nožem proti jen vám viditelným mutantům, pokutou to nejspíše neskončí. A ne, vodka opravdu nepomáhá proti radiaci.
Zvířata: Místa opuštěná člověkem nyní patří zvířatům. V zóně je několik vlčích smeček, často se vyskytují divočáci, spatřeni byli i medvědi, zubři a rysy. Narazit můžete také na zmije a jiné hady. Klíšťat a komárů je tam také požehnaně, takže očkování a repelent jsou skoro samozřejmostí.
Prostředí: Jdete-li do zóny načerno, zapomeňte na přesné plánování zpáteční cesty či jakékoli harmonogramy. Stejně vám to nevyjde. Jednak proto, že to je minimálně 30 kilometrů každým směrem napříč špatně průchozím terénem, ale také i proto, že se může stát, že dva dny z naplánovaných tří budete běhat po lese ve snaze setřást hlídky. Ať už reálné, nebo smyšlené (nervozita je nervozita). Veškeré časové výpočty vynásobte minimálně dvěma. A od toho se odvíjí i zásoby vody a potravin, co s sebou ponesete. Ano, voda se dá doplnit po cestě a přefiltrovat, ale nikdy nemáte jistotu, že jasně rozeznatelný potůček na satelitních mapách nebude ve skutečnosti dávno vyschlý. Pamatujte také na nebezpečí úrazů a v ideále si přibalte i chrániče kloubů a třeba i helmu. Mnohé objekty po několika desítkách let chátrání dnes drží pohromadě snad jen ze zvyku.
Místní obyvatelstvo: Bez perfektní znalosti jazyka se doporučuji vyhnout jakýmkoli kontaktům s lidmi, které potkáte. Jen tak se tam nikdo nepotuluje, tudíž půjde v nejlepším případě o další nelegální turisty. V tom horším pak o zločince, pytláky, hlídky či místní alkoholiky a bezdomovce. Každopádně pro vás to nevěští nic dobrého. Takže opakuji, lidem se vyhněte ještě větším obloukem, než zvířatům.
Stále vás to neodradilo?
Dobře, pojďme na věc. Míst pro vstup a možností, jak to provést, je více než dost. Celá uzavřená oblast se dělí na dvě části. Na vnější 30 kilometrovou zónu a vnitřní 10 kilometrovou od místa katastrofy. Dostat se do vnější zóny je celkem snadné. Pokud jste na výletě autem, můžete bez jakýchkoli postihů dorazit do jedné z mnoha vesniček v okolí, nechat tam auto a vydat se pěšky dál. Preferujete-li hromadnou dopravu, bude to o něco složitější, ale i to se dá. Na Google mapách opět vyberte nějakou větší vesnici, nasedněte v Kyjevě na autobus a za hodinu-dvě jste tam. Blíž k zóně se pak můžete dostat neoficiálním "taxikem”, který usmlouváte na místě. Ideální na to jsou třeba vesnice Strakholissya nebo Ovruč. Z Ovruče můžete dojet až do Biľče, či Nové Radči, nebo tam jednoduše dojít pěšky, všechna tato místa jsou spojena mezi sebou starou železnicí, která vede až do Pripjati. Podel této železnice můžete také naplánovat celou svoji cestu. V této 30 kilometrové zóně nejsou v podstatě žádné hlídky, a pokud už na nějakou natrefíte, stačí vysvětlení, že jste zabloudili či sbíráte podklady pro studentský film o životě na ukrajinském venkově.
Horší je to pak v desetikilometrové zóně a samotné Pripjati. Tam jsou hlídky celkem pravidelné, a to nejen pěší, ale také i motorizované, popřípadě na koních. Sem tam (velmi nepravidelně) oblast kontroluje i vrtulník, který se ale zaměřuje spíše na marodéry a nelegální sběrače kovů a jiných surovin. Pohyb tady doporučuji spíše v časně ranních hodinách, nejlépe kolem šesté ráno, abyste kolem sedmé byli v Pripjati. Budete tak mít den na prohlídky (pozor na oficiální exkurze, vyhýbejte se lidem) a večer se stáhnete zpět.
A tady máte raritku. Obrovskou mapu, kde jsou označeny vojenské základny a objekty, policie a mnoho dalšího.
Pokud přece jen raději zůstanete doma, podívat se do Pripjati můžete alespoň virtuálně. Před několika lety totiž Yandex Mapy spustily možnost virtuální prohlídky ve 3D formátu, jak to známe z Google Street View. Učinit tak můžete na adrese: http://maps.yandex.ru/-/CBQIVX6B
Pro ty nejodvážnější, úplně na závěr, přidám krátký slovníček, třeba se bude hodit... Někdy... Někomu...
Gde já mogu kupiť vodku, gajki ili bolty, oružie i děvok? – Kde můžu koupit vodku, matice či šrouby, zbraně a ženské?
Zdes pokupajut artefakty? – Kupují se zde artefakty?
Sdochni, suka! – Chcípni, čubko!
Jebať moj protivogaz! – Mrdat moji plynovou masku! (citoslovce)
Ne streljať, ja turist iz Čechii, ja zabludilsja! – Nestřílet, jsem turista z Česka, zabloudil jsem!
Rjukzak ne moj, menja poprosili za nim prismotreť – Batoh není můj, poprosili mě ho pohlídat.
Etot avtomat ja našel minutu nazad! – Tento samopal jsem našel před minutou!
Nož i granaty tože! – Nůž a granáty také!
Vaš dozimetr vret, ja ne radioaktiven! – Váš dozimetr lže, nejsem radioaktivní!
Ja tak svečus´ ot roždenija – Zářím takto od narození.
Da, inogda menja tošnit krovju, ničego strašnogo. – Ano, občas zvracím krev, není to nic hrozného.
Net, ja ne otdaju svoje tělo na opyty – Ne, nepřenechávám své tělo na pokusy.
Menja budut iskať – Budou mě hledat.
Šťastnou cestu přeji