S/
Kvě 11, 2011
Situační ostražitost není paranoia
Stalo se vám někdy, že si vaše drahá polovička začala přepočítávat peníze dva metry od individua, které byste zařadili do popisu "uživatel tvrdé drogy bez domova"? Počínala si naprosto bezstarostně, zatímco vám tuhla krev v žilách? Pak jste buď o situační ostražitosti něco slyšeli, nebo je vám tento koncept do značné míry "vlastní" i bez teorie.
Proč situační ostražitost?
Co to tedy situační ostražitost je? Je to v podstatě koncept, který nás učí vyhodnocovat rizika a přizpůsobovat své reakce situaci, ve které se zrovna nacházíme. Je to evaluace situací z hlediska vlastní bezpečnosti a nezdráhám se připojit i hlediska komfortu žití, za pochodu.
Tento článek by měl nastínit úvod do problematiky a na příkladech ukázat jakým stylem by se měl člověk chovat za každodenních situací tak, aby co nejvíce předešel problémům. Mým záměrem je sepsat pochopitelný text, který by mohl sloužit jako prvotní seznámení se situační ostražitostí pro lidi, kteří nad něčím takovým ani neuvažují. Měl by být tím, co dáme přečíst své drahé polovičce po incidentu, který jsem nastínil v úvodu.
Tento článek však není určen do teoretické diskuze o životě po globálním kolapsu společnosti, kdy se člověk pere o poslední konzervy s ozbrojenými gangy. Je určen pro praktickou aplikaci teď a tady, pro každodenní život. Nemusíme ani chodit do rizikových oblastí rizikových zemí. Zamysleme se nad tím kolik zpráv, máme o případech nevyprovokovaného násilí na ulicích, dokonce kolik případů seniorů, kteří jsou napadeni v bezpečí svého domova. A v každém případě platí mírná parafráze přísloví, že co se dnes naučíš, zítra jako když najdeš. Aneb po apokalypse se nebude nutné učit, jak dávat pozor na sebe a na své blízké. Bude stačit zvýšit standardy svého již zaběhlého vyhodnocování.
Jak na to?
Věřím, že spousta čtenářů tohoto webu již situační ostražitost používá, ani o tom mnohokrát neví. Existuje spousta lidí, kteří si v neznámém prostředí sednou vždy ke stěně. Existuje spousta lidí, kteří nejraději sedí blízko východu. Existuje spousta lidí, kteří raději přejdou na druhý chodník, než aby míjeli skupinku bezdomovců. Ale jak se zařídit, aby se naše situační ostražitost nestala jen souborem pouček, které nemusí pokrývat všechny situace a které nám nemusí být v konečném efektu příliš platné? Jedním z často používaných konceptů v anglicky psané literatuře je Cooperův barevný kód. I když má své mouchy, rád bych jej zde popsal, protože si myslím, že je to dobrý začátek a je to jeden z důležitých zdrojů v oblasti situační ostražitosti.
Cooperův barevný kód
Cooperův barevný kód určuje to, v jakém stavu uvědomění si svého okolí a rizik se člověk nachází. Má čtyři stupně, které určují mimo jiné i základní proces reakce na podněty, které vyvolaly ten který stupeň. Člověk používající tento kód nebo něco podobného v podstatě volně přechází mezi těmito stupni (tak, jako i každý, kdo je nezná, ale neví o tom), nicméně na rozdíl od neuvědomělého člověka přechází na vyšší stupně dřív, vědomě si zdůvodní, proč na určitý stupeň přechází a načrtne si i řešení, pokud by situace gradovala.
Bílý kód
Bílý kód znamená bezpečí, klid, relax. Člověk se nachází v bílém módu například v situaci, kdy leží na zahradě, opaluje se a poslouchá hudbu. Nebo když sedí ve vlaku a spí. Je to základní mód a jako takový je k vidění i u velké části naší společnosti. Rozhlédněte se někdy kolem sebe. Vžijte se do role násilníka, zloděje nebo jiného kriminálního živlu. Všude kolem sebe uvidíte příslovečné ovce čekající na porážku. Jak snadné by bylo krást kabelky na ulici, jak snadné by bylo zatáhnout někoho do dodávky? Neuvažujme teď o tom, že by to pro vás mohlo mít i soudní dohru
V bílém kódu byste se měli nalézat pouze za situací, kdy jste si jisti, že nikdo kolem vás nepředstavuje hrozbu, že přicházející hrozbu budete schopni snadno identifikovat a že tudíž můžete zcela vypnout.
Příklad takové situace by byla jízda ve vlaku u okénka v kupé, kde sedíte vy a pět jeptišek (samozřejmě s nadsázkou
Žlutý kód
Pokud jste ve žlutém módu, ještě se nic neděje. Naopak si myslím, že ve žlutém módu byste se měli pohybovat většinu času, který trávíte mimo místa důvěrně známá, kde se vyskytují pouze vámi dobře známé osoby. Žlutý mód by se dal přeložit jako oči otevřené. Důležité je mít oči otevřené s ohledem na jakoukoliv potenciálně rizikovou situaci. Neznamená to jen dávat si pozor na skupinky opilců, feťáků a rozhlížení se na přechodech.
Váš pohled by ve žlutém módu měl s nadsázkou připomínat pohled Terminátora, který zaznamená vše a vyhodnotí míru rizika. Například vidíte na střeše visící rampouchy. Jak jsou velké? Jaká je teplota? Viděli jste v nejbližší minulosti pád sněhu ze střech? Po zodpovězení těchto otázek máte hotovo. Velké rampouchy + teplo + padá to všude kolem = přecházím na druhou stranu ulice. Příkladů, kterých si všimnete ve žlutém módu, jsou spousty (a nemusí se týkat přímo vás) – dítěti vypadl míč a koulí se k silnici, 100 metrů od vás se potácí opilec, slyšíte někde blízko hlasitou hádku, nějaký člověk se k vám přibližuje a kouká přímo na vás (a zatím je dost daleko).
Je na vás, abyste cvičili schopnost pozorovat a hodnotit (ve žlutém kódu však naprosto uvolněně, v klidu) věci kolem sebe. Jen díky tomu se dostaví pozitivní výsledky i pro váš běžný, každodenní život. Nestane se vám že narazíte do někoho na rohu, nevběhnete do cesty autu ani kolu, netrefí vás do obličeje kopací míč, když půjdete kolem dětského hřiště. Proč? Protože vy to všechno uvidíte, a co neuvidíte, budete schopni dopředu odhadovat. Důležité však je, že si takových situací nevšimnete "náhodou", ale že si jich budete všímat cíleně a pokud situaci neuvidíte, měli byste si říct "Toho jsem si měl všimnout" a tím vylepšit svou pozorovací schopnost.
Oranžový kód
Když přijde na oranžový kód, už nejste úplně v klidu. Nejlepší situace, která popisuje oranžový kód je situace matky s dítětem, která přichází na neznámé hřiště. Dítě se rozbíhá k prolézačkám a matka usilovně vyhodnocuje "bezpečné" a "potenciálně nebezpečné" atrakce. Pokud se dítě vydá směrem k vyhodnocené nebezpečné kratochvíli, matka dle svého vyhodnocení začíná jednat a volá na dítě, ať se vrátí. Do oranžového módu se dostanete na krátkou chvilku při hodnocení situace s rampouchy z předchozího textu. To je ta část, kdy se rozhodujete přejít ulici a minimalizovat riziko.
Oranžový kód znamená, že jste našli potenciální hrozbu. V rámci oranžového módu byste měli začít přemýšlet jak situaci řešit, pokud se začne zhoršovat, nebo jak zhoršení situace úplně předejít. Měli byste si ujasnit, co bude vaše reakce a co tuto reakci spustí.
Jako každodenní příklad uvedu situaci, kdy venčíte svého yorkšíra. Do oranžového módu se dostanete v okamžiku, kdy uvidíte na druhé straně parku někoho jak venčí dobrmana. Víte, že váš pes rád provokuje větší psy a proto jste zvýšili pozornost a rozhodli se, že se vydáte jinou cestou. Dobrman a jeho pán se však přesto blíží. V rámci oranžového módu se rozhodnete, že svého psa raději ponesete a spouštěčem bude přiblížení dobrmana na 20 metrů a fakt, že si jej majitel nevezme na vodítko.
Jako extrém je tu situace, kdy jdete málo osvětlenou uličkou, a proti vám se vynoří člověk, který se o vás evidentně zajímá. Mód stoupá od žlutého k oranžovému a vy si řeknete: "Když ke mě přistoupí a řekne si o peníze, házím peněženku na zem a utíkám. Když se mě pokusí tlačit do rohu nebo bude jinak agresivní, zaútočím." (samozřejmě že může být na pořadu dne okamžitý ústup, už když takovou situaci zpozorujete).
Pokud se dostanete do oranžového módu, je nejpravděpodobnější, že se z možného rizika stane zcela neškodná situace (například člověk z posledního příkladu si řekne o oheň, poděkuje a jde dál). Pak se vracíte do žlutého a v klidu pokračujete dál.
Červený kód
Pokud by situace z předchozího příkladu eskalovala do agresivity, dostáváte se do červeného módu, který znamená "boj". Může to být skutečný boj (poslední příklad) nebo prostě vynaložení nejvyššího úsilí k eliminaci právě působící hrozby (z příkladu o dětském hřišti – matka si všimne, že její dítě se zoufale snaží udržet na vysoké prolézačce a s nasazením všech sil startuje a snaží se ho zachytit). Červený mód znamená, že už není možnost odvrátit hrozbu ústupem nebo vykonat preventivní opatření.
Jak na to II
Pokud se vám článek líbil a před přečtením jste neuvažovali tak, jak tu bylo naznačeno, možná se ptáte a co teď? Buďte v klidu, a prostě na to myslete. Neexistuje univerzální návod, jak identifikovat všechna rizika, ale už jen tím, že na ně budete myslet a aktivně se snažit o hodnocení a prevenci, sami si naleznete ten váš způsob chování a jednání, které vám podle vás zajistí bezpečí, klid a pohodu s co nejmenším narušením vašeho běžného fungování.
Ze života
Rád bych vám teď popsal zcela neškodný příklad z mého života a mé myšlenkové pochody při řešení situace. Zklamu vás tím, že mi nešlo o život ani o peníze
Šel jsem z vlaku domů, v pozdější hodině. Byla už celkem tma, zima, moc lidí po ulici nechodilo. Široko daleko jsem nikoho neviděl, žádná auta, nic. Jsem na rozhraní bílé a žluté (protože jsem o něčem přemýšlel a nevěnoval jsem okolí plnou pozornost). Cesta z vlaku vede přes park, tam přestávám přemýšlet o "blbinách", přesunuji se plně do žluté zóny a hodnotím, zda je někdo v parku, zda se někdo nesnaží skrývat ve tmě apod. Držím se osvětlené cesty. V parku nikde nikdo, myšlenky se zase rozutekly a jsem zpět na rozhraní bílé a žluté. Pokračoval jsem dál, nic se nedělo. Najednou jsem si všiml, že po ulici jdou dva muži, střední výšky, kolem 40 let, džíny, sportovní boty, jeden kožená, druhý šusťáková bunda (to je dobré si hned uvědomit, kdyby pro nic jiného, tak pro případné vyšetřování). Všiml jsem si, že jejich krok není příliš jistý (vzdálenost cca 100-200 m). Řekl jsem si, že se prostě dva tatíci vrací z hospody, ale byl jsem plně soustředěný a ve žlutém módu. Jak jsem se přibližoval (20-50 metrů), zjistil jsem, že spolu sprostě a nazlobeně hovoří a nevypadají, že by mi na úzkém chodníku chtěli poskytnout dost místa. Přecházím do oranžového, vím, že se o ně otřu a že pro některé opilce je to spouštěč agrese. Připravuji si scénáře možné reakce. Jsem na vážkách mezi útěkem a bitkou – přeci jen mi bitka s nějakým ožralou nic nedá, že? Míjím je, o jednoho se otírám, vstupuji do "lehce" červené oblasti a zřetelně pronáším "Pardon.". Opilec se otáčí, registruji ho periferním viděním a připravuji se vystartovat. Zabručel nějakou nadávku, otočil se a odešel. "Barevné módy" se se vzrůstající vzdáleností vrátily do normálu a v klidu jsem došel domů.
To je jen konkrétní, nevymyšlený, podrobně hodnocený příklad. Je vidět, že jednotlivé zóny nejsou přesně ohraničené a že se na nich pohybujete zcela plynule, v závislosti na potřebách. Pro ilustraci si představte teploměr na kotli v kresleném filmu, kde teplota stoupá po barevném přechodu, až to v červené bouchne. Ilustruje to jen to, že kdybych o ničem z výše uvedeného neuvažoval, mohl bych impulzivně při fyzickém kontaktu zareagovat také nadávkou a zbytečná bitka mohla být na světě (tzn., proběhl by neočekávaný přechod z bílé do červené – neměl bych připravenou reakci).
Post Apocalypse
Teď ještě na závěr trochu toho teoretizování co a jak po zhroucení světa jak ho známe. Dá se tohle všechno použít? Tady už to není otázka, zda ano či ne. Ta je zodpovězena tím, že chcete přežít. Dá se říct, že bílý mód by pro vás měl přestat existovat. V závislosti na různých katastrofických scénářích by se mělo upravit vaše vnímání hrozeb a měli byste je řešit s mnohem větším předstihem a s větší razancí. Navíc by pravděpodobně musel být doplněn hypotetický černý kód, během nějž vaší prevencí bude vlastní nevyprovokovaná agrese. Příkladem na závěr budiž člověk přibližující se k nám s rukama nad hlavou ve světě zuřící pandemie smrtelné nemoci – nezastaví na první, druhé varování, střelíme ho do hlavy a jdeme dál
Berte všechno s nadhledem, nebuďte přehnaně paranoidní, buďte v pohodě a ve střehu. A hlavně v bezpečí.
Pro PostApo.cz připravil Bimbanan
/