S/
Bře 1, 2012
Tak po VP jsou dvě obecné rady: nenápadně a opatrně. Obecně hodím pár myšlenek – jako u všeho je potřeba z podaných myšlenek zpracovat lokálně použitelný proces – to už bude na každém individuálně, jestli si z toho něco vezme.
Vhodný materiál: novinový papír, tiskový papír, balící papír, knihy, vícestranné letáky – důležité je aby to nebylo lesklé, lesklý papír můžete "rozpouštět" ve větších dávkách kvalitního materiálu (3 dávky dobrého : 1 dávka špatného) – déle to pak hoří, ale je horší pojivost, proto je potřeba lesklý papír jemněji natrhat
Zdroje: půdy, fabriky, sklady, garáže, školy, kanceláře, úřady, knihovny, ale třeba i třídírny odpadu (o papír se nikdo zajímat nebude, pár kárek by se za konzervu vyhandlovat mohlo dát, jen pozor na nějakou rozumnou historku na co ho potřebujete – třeba jako izolace do oken mi to přijde uvěřitelné)
Skladování papíru: sucho, když budeme rozumní, tak si ho dáme kolem stěn hlavního pokoje aby nám pomaleji unikalo teplo (ne v kuchyni, tam při špatném větraní rychle zvlhne), půda je ideální místo, protože zrovna zateplujeme stropy – pozor ale na nosnost!
Místo pro zpracování: lepší zpracovávat mimo domov, ale na půdě taky není problém, v patrovém baráku, případně v garáži, kůlně a pod. Opatrně se vznětlivostí, i mizerně udělaný pokus o Molotova od závistivce, kterému je zima, zničí práci i s okolím.
Výsledný produkt: děti můžou dělat bábovičky (naučte je do nich udělat doprostřed důlek – budou rychleji schnout a formičku na bábovičku opatřete několika dírkami, ať z nich při pěchování vytéká voda), když dáte dohromady nějaký lis, tak jen dobře. I provizorní pomůže víc než jen ruční síla, cílem je maximálně stlačit výsledný produkt a vytlačit z něj vodu, nemá cenu vytvářet kusy větší než 10x10x30 cm – rozpadají se a špatně se s nimi na malých místech topí – navíc dlouho schnou
Postup výroby humusu (budu tak nazývat materiál před tím než jde do lisu): papír natrháte na menší kousky a dáte do sudu, zalijete třeba dešťovou vodou, necháte den uležet (toho papíru tam pak můžete ještě hromady přihodit, protože slehne)... Není na škodu zamyslet se, jestli tam nechcete přidat trochu dalšího materiálu (listí, slámy, rozdrolené kůry apod.). Jen je potřeba myslet na to, že pak o něco stoupne doba sušení. Nedávejte toho víc než cca 10% z objemu, jinak ztratíte pojivost papíru... Pokud musíte použít víc nekvalitního papíru, nechejte ho uležet delší dobu (klidně 5 – 10 dní a každý den ráno a večer promíchejte) a nedávejte do něj další přídavky (také natrhání na jemnější kousky pomůže).
Postup pro lisování: nejméně náročný jsem naznačil na bábovičkách, ale lepší je udělat si nějaký lis – je to rychlejší a výsledkem je kvalitnější a hutnější briketa – na netu se jednoduché lisy prodávají kolem 500 – zkušenost je taková, že moc nevydrží. Ale jako základ stačí a dají se snadno a jednoduše vylepšit aby byly bytelnější (s trochou času a cajku si takový lis za odpoledne vyrobíte – stačí jen kouknout pro inspiraci jak to vypadá)... Každopádně jakákoli páka, která nám při lisování pomůže, bude k užitku a výraznému zkvalitnění... Při lisování vylisovanou vodu lijeme do dalšího sudu na nový humus (recyklujeme )
Sušení briket: dvě pořádné lajsny (nebo trubky) cca 20cm od sebe, na kterých je nějaká síťka nebo pletivo, pod tím lino do účka do kterého kape voda a stéká do kýble, na tu síťku nebo pletivo to dáváme... Pokud sušíme doma, dáváme co nejvýš ke stropu, pokud jinde, tak hledáme průvan, aby to co nejrychleji vyschlo (případně na sluníčko, pokud se nebojíme, že nám někdo bude koukat do toho co děláme). V dobrých podmínkách jsou bábovičkové brikety použitelné po dvou dnech, po čtyřech lisované (testujeme tak, že z výrobní dávky jednu vezmeme, zlomíme a koukneme doprostřed – pokud je vlhká, sušíme dál, pokud ne, tak sklízíme).
Uložení briket: jako skladování papíru, jediné co mě napadá dodat, tak opatrněji s ohledem na oči zvědavců – briketa už není papír, ta už zajímavá je, jo a ještě drobnost, hlodavci to jsou schopný rozežírat, tak pozor na to... Když bude v daném místě sucho, a teplo, tak není třeba prokládat, jinak tomu nechejte trochu luftu nějakým tím proložením
Použití briket: jsou kdekoli dobré na podpal, protože nic jiného už nepotřebujete – proste kousek vydrolíte a zbytek už od toho chytne, na vlastní topení jsou ale dobré hlavně v malých krbech s regulací tahu, protože když se sníží tah, tak vydrží rozumě dlouho topit, teplem vyhřejí krb a takříkajíc prostě nevyletí komínem... Ohledně popelu, toho není ani málo a ani moc, je ale hodně jemný (a proto nadýchaný), klidně ho při čištění krbu přihoďte do další várky humusu
Závěrem: jak jsem nastínil výše, je to nenáročná práce, kterou zvládne důchodce i dítě, pokud by jste byli v nějaké komunitě, tak to té komunitě rozhodně prospěje (jak z hlediska materiálního využití briket, tak i z hlediska morálního, např. jako užitečného zaměstnání slabších nebo nemocných jedinců)
P. S. Výše jsem zmínil knihy, s těma opravdu opatrně... Nebo aby bylo jasné co tím myslím, tak než nějakou knihu takto zpracujete, tak raději desetkrát přemýšlejte, jestli nemůže být Vám nebo někomu jinému užitečná, pak ji na půl roku někde uskladněte a potom opět přemýšlejte (opakujte minimálně čtyřikrát než se rozhodnete ji zničit – ono není úplně easy nějakou knihu pak vyrobit ;))
Pro PostApo.cz sepsal matlafous.
/