-
Sbírám pouze houby, které dobře znám.
-
Pokud nejsem skutečný znalec, vyhýbám se složitým rodům, jako jsou např. pavučince a všemu, kde hrozí riziko záměny.
-
Při sebemenší pochybnosti nechám houbu být.
-
Vyhýbám se oblastem, kde by se mohly v houbách koncentrovat nebezpečné kontaminanty (okraje cest s rušnou automobilovou dopravou, skládky, všelijak zamořená území)
-
Nesbírám příliš staré houby, v nichž už začaly hnilobné procesy. Totéž platí pro houby přemrzlé.
-
Nesbírám příliš mladé houby, u kterých nejde druh bezpečně poznat.
Pověry
Existuje řada pověr, které si amatéři vytvořili a podle kterých houby sbírají v domnění, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Vzhledem k tomu, že mnoho druhů jedovatých hub je velmi vzácných, mohou jim jejich pověry i dlouhodobě vycházet a tím získávat punc potvrzenosti. Přesto jsou však mylné a jejich vyvrácení může být nečekané a tragické. Zde jsou některé z nich (seznam určitě není kompletní):
-
Pověra: Jedovaté houby jsou pestře zbarvené. – Není pravda. Řada smrtelně jedovatých hub je bílá nebo má nenápadnou barvu (např. muchomůrka zelená či muchomůrka jízlivá).
-
Pověra: Jedovaté houby nejsou ožírané slimáky a hmyzími larvami. – Není pravda, např. muchomůrka zelená je pro hmyz neškodná a jeho larvy se v ní běžně vyskytují. Plži je též hojně vyhledávaná.
-
Pověra: Jedovaté houby černají při styku se stříbrným nádobím či cibulí. – Není pravda. Řada hub černá, ovšem spíše při vyschnutí a zvadnutí, a to bez ohledu na přítomnost cibule nebo nádobí a už vůbec bez ohledu na to, zda jsou jedovaté či nikoliv.
-
Pověra: Dlouhé převaření či smažení zlikviduje každý jed. – Není pravda. Pouze některé jedovaté houby se po tepelné úpravě stanou jedlými (např. hřib satan), avšak většina toxinů je tepelně vysoce stabilní a var je neničí. Všechny smrtelně jedovaté houby vyskytující se na českém území si uchovávají svoji jedovatost i po dlouhodobé tepelné úpravě.
-
Pověra: Když se spletu, tak se mi udělá špatně, a když nebudu váhat a nechám si vypláchnout žaludek, tak se mi nic hrozného nestane. – Chybný předpoklad. Řada smrtelně jedovatých druhů hub je zákeřná tím, že otrava se objeví až velmi dlouho po požití, tedy v okamžiku, kdy už je jed vstřebán a napáchal nevratné škody. To platí například u muchomůrky zelené, ale zejména u pavučince plyšového – u něj se první příznaky mohou objevit dokonce až po 3 týdnech, kdy lékaři mohou konstatovat už jen těžké poškození (nebo úplné a definitivní selhání) ledvin a trvalou invaliditu (případně smrt) pacienta.
-
Pověra: Jedovaté houby chutnají odporně. – Není pravda. Naopak, řada smrtelně jedovatých hub je obecně označována jako chuťově vynikající, speciálně muchomůrka zelená a muchomůrka jízlivá jsou považovány za velmi chutné houby. František Smotlacha, legenda české mykologie, k tomu napsal: "Všechny houby opravdu jedovaté mají chuť a vůni příjemnou nebo aspoň nenápadnou a většinou i sympatický vzhled."
-
Pověra: Co roste na pařezu (resp. na dřevě), to je jedlé. – Není pravda. Například smrtelně jedovatá Čepičatka jehličnanová běžně vyrůstá z padlých stromů a pařezů.
Zdroj: Wiki